Z čeho vycházíme

Pedagogika lesních mateřských škol

Za zakladatelku je považována Ella Flatau z Dánska, matka čtyř dětí, která čas s dětmi trávila pravidelnými výlety do lesa. Brzy se k ní přidali sousedé a jejich známí i další rodiny.  V roce 1954 vznikla díky nadšení a spolupráci rodičů historicky první lesní mateřská škola. Netrvalo dlouho a školky tohoto typu získaly na popularitě.

V Německu se lesní MŠ šíří od vzniku první v roce 1993 na základě přímých zkušeností jejích zakladatelek s dánskou koncepcí. K rychlému rozšíření přispělo legislativní uznání a s tím spojené státní financování. V roce 2008 se uvádí již více jak tisíc těchto zařízení a jejich počet nadále stoupá. Důvodem jsou nízké náklady na zřízení a provoz a samozřejmě zájem rodičů.

Dnes je tento typ předškolní výchovy rozšířen v mnoha evropských zemích, další lesní mateřské školy můžeme nalézt také ve Švýcarsku, Rakousku nebo Velké Británii.

Jedna z prvních školek inspirovaných touto koncepcí vznikla v ČR v roce 2007 na Liberecku a postupně se k ní přidávají další. Zatím se jedná o státem neuznávané vzdělávací zařízení, ale jsou alternativou mezi dalšími soukromými mateřskými školami. Z tohoto důvodu se oficiálně jmenují například „dětský klub” či „rodinné centrum”.

 

Waldorfská pedagogika

Principy a metody práce ve waldorfské mateřské škole vycházejí z antroposofie - duchovní vědy, kterou založil Rudolf Steiner. Cílem je člověk chápaný ve své celistvosti jako bytost tělesná, duševní a duchovní. Antroposofie vidí člověka a celý hmotný svět jako výraz působení duchovních sil. Vývoj samotného člověka tak probíhá v přibližně sedmiletých cyklech. Každý člověk z tohoto pohledu prochází jednotlivými fázemi osobitým způsobem a v každé vývojové fázi jsou možnosti pro optimální rozvoj rozmanitých lidských vlastností a sil.

V prvním sedmiletí je dítě jedním velkým „smyslovým orgánem“. Ze svého okolí doslova „nasává“ vše, co je mu nabízeno. Tomu by mělo být uzpůsobeno prostředí dítěte, které by mělo být co nejpřirozenější (dřevo, přírodniny, vlna, jemné odstíny barev, hračky z přírodních materiálů atd.). A samozřejmě i pedagog by měl dětem poskytovat vhodný vzor a nabízet smysluplné činnosti (tvoření z přírodnin, vyprávění či čtení pohádek, příběhů a říkadel, společné vaření, práce na zahrádce atd.) které jsou přirozenou součástí každodenního života. Skrze napodobování, pozorování a zakoušení dítě utváří svojí osobnost.
 

Respektovat a být respektován

Komunikujeme a dětmi podle zásady „respektovat a být respektován“. Tento druh komunikace je vyjádřením partnerského vztahu k dětem založeným na respektu k jeho osobnosti. Dítě je vedeno k zodpovědnosti za sebe sama a své činy, k sebeúctě a úctě k druhým.

 

Volná hra

Volná hra je velmi důležitou součástí výchovy nejen předškolních dětí. Při volné hře dítě posouvá samo sebe dál ve svém vývoji, volně se pohybuje v bezpečném a známém prostředí. Rozvíjí svou fantazii, jemnou i hrubou motoriku a učí se sociálním vztahům, objevuje svět a jeho zákonitosti. Úloha dospělého je posouzení bezpečnosti a vhodnosti dané činnosti. Jestliže činnost vhodná není, dospělý umožní dítěti pokračovat jen na základě dohodnutých pravidel.

 

Učení prožitkem

Učení prožitkem je učení umožňující dětem dotýkat se a na vlastní oči poznávat svět, ponořit se do předmětu učení, a naplno využívat nadšení z poznávání něčeho nového.  Jedním z představitelů je Joseph Cornell, přírodovědec a pedagog, propagující učení v atmosféře plné radosti z pozorování a volného pohybu v přírodě. Vyvinul metodu takzvaného flow učení, ve které na sebe plynule navazují následující kroky: probuzení nadšení, zaměření pozornosti, ponoření do nezprostředkované zkušenosti  a sdílení zážitků s ostatními.